Umělecká výzdoba nádraží Ostrava-Vítkovice

Při slavnostním otevření nádraží k květnu 1967 nebyl interiér haly ještě osázen uměleckými prvky. Ty přibývaly v počátečních letech, kdy již nádraží sloužilo svému účelu. Na prvních fotografiích tak například chybí kovové zábradlí s pilovitými vzpěrami na schodišťovém bloku vedoucím ke galerii, které korespondují s členěním proskleného průčelí haly. 23. ledna 1965 schválil útvar hlavního architekta následující výzdobu nádraží a jeho okolí:

I.) zakončení obou kónicky vstupních stěn opatřit plastikou (nerealizováno)
II.) na neosvětleném pásu zábradlí galerie užít výtvarně tvarované sklo (realizováno)
III.) nechat vytvořit hodinový pylon (realizováno)
IV.) využít plochu okolí tramvajových zastávek pro uměleckou výzdobu (realizováno)

V průběhu let došlo k osazení dalších uměleckých prvků.

Výtvarně tvarované sklo zábradlí na galerii

Zábradlí galerie bylo osazeno pásem reliéfů vypalovaných do tabulí z drátoskla. Reliéfy obepínají galerii ze tří stran ve výšce přibližně 4 m. Abstraktní motivy reliéfů tvoří znaky a symboly vycházející z modernistického pojetí architektury. Autory díla jsou výtvarníci a skláři Benjamin Hejlek (1924-1993) a František Burant (1924-2001). Dílo vzniklo v letech 1963-1967. Zachovalo se nám téměř neporušené, ale je pokryto letitou špínou a prachem. Zachovaly se nám i nevyužité díly zábradlí. Zábradlí kolem galerie bylo v minulosti bohatě obklopeno rostlinami různorodých druhů, které celý prostor činily lidštějším. Nad zábradlím kolem zešikmených stěn vysunutého průčelí viselo po obou stranách několik praporů.

Zábradlí s uměleckými reliéfy vypalovanými do tabulí z drátoskla. Foto: autor článku, 2016.

Část zábradlí s uměleckými reliéfy vypalovanými do tabulí z drátoskla. Foto: autor článku, 2016.

Umělecké sklo v průčelí

Benjamin Hejlek a František Burant jsou také autory dekorativní skleněné výplně mezi dveřmi hlavního vchodu. Skleněná výplň měla zdůraznit dveře určené ke vchodu a východu. Z původního díla se nám dochovalo jen torzo, tj. jedna skleněná tabule ze šesti. 9. dubna 2016 byla rozbita předposlední dochovaná tabule, v rozbitém stavu byla uschována.

Výtvarně řešená skla mezi vchodem a východem z nádraží, září 2015. Foto: autor článku.

Výtvarně řešená skla mezi vchodem a východem z nádraží, září 2015. Foto: autor článku.

Hodiny umístěné na pylonu

Dominantou haly jsou dodnes hodiny umístěné na skleněném sloupu na vrcholu schodišťového bloku spojujícího kdysi přízemí s galerií. Na vrcholu bloku je dodnes dochována žardiniéra pro pěstování rostlin s nádrží na fontánu. Z ní se zvedá útvar sloupu v podobě kovové konstrukce, na níž jsou umístěny hodiny s obdélným ciferníkem. Na kovové konstrukci jsou umístěny skleněné, plasticky tvarované panely. Autorem skleněné výzdoby je Vladimír Kopecký (*1931).

Hodiny od Vladimíra Kopeckého, pod nimi žardiniéra s fontánou. Foto: autor článku.

Hodiny od Vladimíra Kopeckého, pod nimi žardiniéra s fontánou. Foto: autor článku.

Kovový pylon a mozaika

Uprostřed nádražní haly stál vysoký kovový pylon neznámého autora. Jednalo se o designový prvek z ocele. Plastika s logem Nové huti byla v průběhu času odstraněna. Pylon stál na kraji přilehlého záhonu s květinami, který sloužil jako výrazný estetický prvek přízemí haly. Nedaleko plastiky se nacházely tabule s jízdními řády. Válcové jízdní řády byly umístěny v pravém rohu haly u skleněného průčelí. Nosné sloupy pod galerií byly obloženy skleněnou mozaikou převážně černých dílků doplněných o dílky modré a žluté. Mozaika je využita také na vrchní části centrálního schodišťového bloku, uplatnily se na ní převážně okrové dílky s doplněním dílků modrých a žlutých.

Kovový pylon uprostřed haly se záhonem. Foto: ostravskesochy.cz

Kovový pylon uprostřed haly se záhonem. Foto: ostravskesochy.cz

Umění v přednádraží

Přednádražní část  byla v minulosti řešena jako estetický park, v němž byly vysazeny ve skupinách různorodé dřeviny. Před nádražím a u tramvajových zastávek se rozprostíraly rozsáhlé kvetoucí záhony. U nich stála zajímavá plastika/poutač, pravděpodobně z 60. let 20. stol. Dodnes můžeme v trávníku nalézt její betonový podstavec.

Plastika umístěná v přednádraží, nedatováno. Foto: Vítkovické stavby.

Plastika umístěná v přednádraží, nedatováno. Foto: Vítkovické stavby.

Osvětlení jako umělecký prvek

Hlavní zdroj osvětlení – zářivkových pásů včleněných do pilovitého stropu haly – byl snadno přístupný z půdy. Ostatní zářivkové pásy v hale měly význam nejen osvětlovací, ale také informativní, neboť nesly transparentní nápisy. Význačné body v hale, tj. blok schodiště, tabule jízdních řádů, jízdní řády a hodinový pylon s uměleckou výzdobou měly individuální osvětlení. Pro tento účel byl zvolen typ zářivek, které dovolovaly vytvořit souvislý světelný pás. Světelný pás byl použit i pro nasvícení umělecky ztvárněného zábradlí kolem galerie. Neonové nápisy byly zvoleny jen pro hlavní označení stanice na fasádách. V hale byl uplatněn neon na bloku schodiště ke galerii s označením odjezdů vlaků. Z hlediska informování cestujících byl zvolen jednotný typ písma, který byl v různých velikostech uplatněn na neónech, transparentech i místních označeních.

Zdroje:

AMO. Kronika obvodu Ostrava 3.

Archiv Vítkovice, a. s.

Soukromé archivy Jany Bergmannové a Milana Przybyly.

DANDA, Josef: Naše železniční nádraží. Praha, 1988.

HÁJEK, Karel. Josef Danda. Praha, 2007.

STRAKOŠ, Martin. Po sorele brusel, kov, sklo, struktury a beton. Ostrava, 2014.