Josef Danda: Nádraží Ostrava-Vítkovice

Pozn.: jedná se o přepis originálního článku, který publikoval architekt vítkovického nádraží Josef Danda ve své knize Naše železniční nádraží po více než dvacetiletém fungování objektu: Josef DANDA, Naše železniční nádraží, Praha: Nadas, 1988, s. 55-57.

Toto nové nádraží Ostrava-Vítkovice je umístěno na Polanecké spojce, která odlehčuje přetíženému uzlu průmyslové Ostravy a zkracuje spojení rychlíků i nákladní dopravy na trase Praha – Ostrava – Košice. Ze tří dálkových ostravských nádraží (Ostrava-hlavní nádraží, Ostrava-Poruba, Ostrava-Vítkovice) bylo toto nádraží realizováno nejdříve, tj. v r. 1967. Slouží hlavně obyvatelům Jižního města (v budoucnu 150.000 obyvatel). Přímým spojením s nádražím Ostrava-Poruba je napojení na trať do Opavy a s nádražím Ostrava Kunčice i na trať do Valašského Meziříčí.

Volný, nezastavěný prostor, ve kterém je nádraží umístěno, byl využit optimálně pro přednádraží a jeho provozní uspořádání. Z rozlehlé plochy nástupu a výstupu cestujících je z jedné strany přístup k rondelu městské elektrické dráhy s nástupišti, z druhé strany k autobusům, automobilům a k parkovacímu prostoru. V rozšířené části jeho vozovky, ve služební části, se odbývá provoz spěšnin, pošty, přísun k restaurační kuchyni a příjezd k obytnému 11podlažnímu domu pro železničáře, umístěnému samostatně, s odstupem od nádraží, v parkové úpravě celého okolí.

Dispozice vlastního nádraží odpovídá poměrům jeho umístění v terénu. Nástupiště jsou v 3metrovém zářezu vzhledem k hale a k přednádraží. Výsledným řešením vítězného návrhu z meziateliérové soutěže (SUDOP a KPU Ostrava) se prokázalo, že tato podmínka je zvlášť příznivá pro vytvoření nádraží s dvojpodlažní halou a nadchodem. V rozsáhlé hale s odjezdovou a příjezdovou oblastí ve společném prostoru a na stejné úrovni s přednádražím (+ 0 m) jsou umístěna schodiště pro 1. nástupiště u budovy (-3 m) a schodiště pro galérii haly a nadchodu (+4 m) ostrovního hlavního nástupiště.

Vstoupí-li cestující do haly z přednádraží, má napravo 8 pokladen, informace, jízdní řády, vepředu schodiště nástupů na první nástupiště a na galérii a vzadu blok zavazadel a spěšnin, přístupný také přímo z přednádraží. Při výstupu cestujících vyúsťují schody z 1. nástupiště a schody z nadchodu 2. nástupiště vzadu, v nižší části haly pod galérií, vedle bloku zavazadel, přičemž cestující prochází v hale podél levé strany do přednádraží. Na této straně jsou umístěny prostory společné pro cestující při příjezdu i odjezdu, tj. obchody, informace, pošta, WC, umývárny, stánky a v prostoru haly umístěná dvoustranná tabule příjezdů a odjezdů.

Nákres podlaží nádražní haly Ostrava-Vítkovice. Foto: Josef Danda, Naše železniční nádraží, Praha: Nadas, 1988, s. 56.

Nákres podlaží nádražní haly Ostrava-Vítkovice. Foto: Josef Danda, Naše železniční nádraží, Praha: Nadas, 1988, s. 56.

Na galérii se nalézají prostor pro čekání v hale, čekárny nekuřáků, kuřáků i cestujících s dětmi, dále WC, bufet, restaurace s kuchyní s jejím zázemím a 9 m široká pasáž nadchodu, který vyúsťuje dvěma schodišti pro nástup a dvěma eskalátory pro výstup (poprvé použitých u ČSD) na druhé nástupiště. Maximální ztráta výšky je tedy jen mezi druhým nástupištěm a nadchodem, tj. 7 m; Všude jinde činí jen 3 m nebo 4 m.

Celá tato výhodná dispoziční kompozice se odehrává ve velkoprostorové hale, jejíž rozměry a forma splňují v plné míře funkční i estetické požadavky tohoto nejdůležitějšího veřejného prostoru nádraží.

Možnost použít pro její vyřešení ocelové konstrukce, dovolující velké rozpony, byla pro odlehčení tvarově novodobé skladby prostředkem rozhodujícím. Systém ocelového skeletu vychází ze způsobu zastřešení haly. Tvoří je hlavní vazníky na rozpon 33 m, od sebe vzdálené 12 m a vynášené bočními vertikálními stěnami s 6metrovým modulem, kotveným do železobetonové konstrukce 4 m nad dlažbu haly, a výztužné vazníky na rozpon 12 m, od sebe vzdálené 4,5 m, s vysunutou průčelní stěnou s pilovitým uspořádáním horní části a vertikálním v dolní části, kotvenou do železobetonových pasů v úrovni haly. Její hloubka i s vyloženou průčelní stěnou činí celkem 39 m, její šířka 33 m a její výška od dlažby k zavěšenému podhledu činí 11 m.

Nákres přednádražního prostoru. Legenda: 1: nádražní hala; 2: panelový dům pro zaměstnance ČSD; 3: zpevněná plocha před nádražím s nástupišti MHD; 4: parkoviště služební části; 5: nadchod s nástupišti. Foto: Josef Danda, Naše železniční nádraží, Praha: Nadas, 1988, s. 56.

Nákres přednádražního prostoru. Legenda: 1: nádražní hala; 2: panelový dům pro zaměstnance ČSD; 3: zpevněná plocha před nádražím s nástupišti MHD; 4: parkoviště služební části; 5: nadchod s nástupišti. Foto: Josef Danda, Naše železniční nádraží, Praha: Nadas, 1988, s. 56.

Takto se uplatňuje pouze v úrovni galérie. V úrovni přízemí vytvářejí její tvar i plochu kónicky vysunuté trakty bočních stěn s galérií, část haly pod galérií a schodišťový blok nástupů k vlakům a na galérii. Celková plocha haly v přízemí měří 1 080 m2, na galérii 360 m2 a její pokračování v nadchodu 260 m2 se schodišti a eskalátory, vyústěnými na nástupiště, jejichž přístřešky v celkové délce 2 x 190 m mají ocelovou konstrukci se sloupy, vzdálenými od sebe 12 m.

Otázka vlivů poddolování je řešena s výškovou rezervou, neboť projekt předpokládá pokles celé stavby v důsledku poddolování do r. 2000 o 2,3 m. Poklesy mezi kolejištěm a budovou budou vyrovnány rektifikačním článkem, situovaným mezi budovou a nadchodem. Ocelová konstrukce haly s ohledem na její pružnost je navržena bez dilatací, avšak s možností rektifikací. Jinak budova včetně její železobetonové části trojpodlažního trojtraktu podél kolejí je rozčleněna dilatačními spárami na 7 dilatačních celků s 15 cm širokými dilatacemi. V traktu podél 1. nástupiště je umístěna kromě uvedených prostorů veřejné části v oblasti haly také komplexní služební část, obsahující prostory vedení stanice i administrativu a dopravní oddělení s dopravní kanceláří s reléovým sálem, telefonní ústřednou a trafostanici.

Eskalátory dodané bělehradskou firmou Radnik. Jednalo se o první užití eskalátoru spolu s pevným schodištěm v rámci staveb ČSD. Foto: Nákres přednádražního prostoru. Legenda: 1: nádražní hala; 2: panelový dům pro zaměstnance ČSD; 3: zpevněná plocha před nádražím s nástupišti MHD; 4: parkoviště služební části; 5: nadchod s nástupišti. Foto: Josef Danda, Naše železniční nádraží, Praha: Nadas, 1988, s. 32.

Eskalátory dodané bělehradskou firmou Radnik. Jednalo se o první užití eskalátoru spolu s pevným schodištěm v rámci staveb ČSD. Foto: Nákres přednádražního prostoru. Legenda: 1: nádražní hala; 2: panelový dům pro zaměstnance ČSD; 3: zpevněná plocha před nádražím s nástupišti MHD; 4: parkoviště služební části; 5: nadchod s nástupišti. Foto: Josef Danda, Naše železniční nádraží, Praha: Nadas, 1988, s. 32.

Architektura výpravny, která vychází z dispozičního řešení prostorů a z charakteru navržené konstrukce, dovršuje jak ve svém tvarování vnější hmoty, tak i ve ztvárnění kompozice vnitřních prostorů zdůraznění hlavního motivu nádraží a velkoprostorové haly pro cestující. Její hmota, vyrůstající ze 3 stran z přízemních a jednopatrových traktů a v průčelí z horizontálního pásu kryjícího vstupy, výstupy, z vysunutého čekání na tramvaje i z vlajkoslávy v přednádraží, je napojena z druhé strany krytým rektifikačním článkem a nadchodem na přístřešky nástupišť. Všecky 3 stěny haly prokazují výraznými rastry svého zasklení lehkost ocelové konstrukce. Zvláště to platí o průčelní stěně, vysunuté terasovým způsobem z hlavní hmoty, s jejím pilovitým rytmem rámů úplného prosklení.

Jinak pro vnější povrchy byly mimo skla obyčejného a dekorativního použity boletické panely, skleněná mozaika, ocelové stěny s hliníkovými povlaky ZUKOV, chodopak, keramické alitové obklady, ocelová okna ZUKOV, keramická mozaika, přirozený kámen, vlnitý hliník.

Při vnitřních pohledech v hale je základem jejího prostorového řešení i interiéru prostup vysokého a nízkého prostoru s gradací kónické linie bočních galérií k asymetricky a robustně vytvořenému bloku schodišť pro nástupy na nástupiště a galérii. Tento blok se uplatňuje i na galérii jako vizuální střed haly s nápisy, s hodinami na výtvarně řešeném skleněném sloupu (výtvarník Kopecký), obklopeném zelení, a se zábradlím se skleněnými, výtvarně řešenými panely (výtvarníci Burant a Hejlek). Také průčelní skleněná stěna mezi vstupy a výstupy má svůj výtvarný motiv (výtvarník Hejlek). Pozoruhodná je forma a víceúčelová funkce plastického, pilovitým způsobem zavěšeného stropu haly, s pruhy průduchů, vystřídaných pasy osvětlení přístupného z půdního prostoru, který má přirozenou příčnou ventilaci okenními otvory. Současně působí uspořádáním pásů s průhledem do půdního prostoru i na příznivé akustické poměry v celé hale. Ostatní prostory pro cestující, především čekárny, bufet a restaurace, jsou vybaveny s menší výtvarnou náročností, střízlivě v barvě i materiálu a s typizovaným nábytkem.

Pro vnitřní povrchy byly použity omítky stěrkové, hlinky, Latex, dekorační lamináty, hliníkové obložení, keramické obklady, travertin, akulit, sklo obyčejné, dekorativní barevné, podjímané, akustické panely, mozaika (skleněná a umělé hmoty) z dlažeb žulová, granitoidové dlaždice, teracová, keramická, PVC podlahy, zlinolit, gumolit, mozaika z keramických dlaždic 10/10.