Marián Lipták: Panelový dům pro zaměstnance ČSD u nádraží Ostrava-Vítkovice

Nedaleko vítkovického nádraží stojí čtveřice výškových domů. Jeden z domů se nápadně liší od ostatních – je totiž o mnoho let starší. A na něj se zaměříme v tomto článku. Původně se v domě nacházelo 50 bytových jednotek pro železničáře ostravského uzlu ČSD.

Současná podoba domu, po revitalizaci, 2016. Foto: autor článku.

Současná podoba domu, po revitalizaci, 2016. Foto: autor článku.

Stavba panelového domu začala v roce 1966, dokončena byla o rok později. Je to období, kdy se také budovalo samotné nádraží Ostrava-Vítkovice. Dům však měl drobné stavební nedostatky, proto předání bytů lidem proběhlo až na jaře roku 1968. Stavba byla provedena podnikem Vítkovické stavby. Součástí stavby domu bylo také přízemní křídlo se zázemím a šatnami pro zaměstnance ČSD a výměníkovou stanicí.

Dům o 13 podlažích, z nichž poslední je pouze částečně obyvatelné, spadá do konstrukční soustavy V-OS. Konstrukční soustava je označení pro skupinu (typ) panelových domů, které mají společné dílce a také vlastnosti. Konstrukční soustavy byly celostátní (domy stejného typu byly tedy stavěny po celé ČSSR), nebo krajské – což je případ soustavy V-OS. Ta byla vyvinuta Krajským projektovým ústavem v Ostravě. Výstavba domů této soustavy probíhala zejména na území Ostravy a okolní aglomerace. První dům typu V-OS byl postaven roku 1964 v Ostravě-Porubě (Ježkova 2).

Jádro budoucího domu typu V-OS. Foto: soukromý archiv autora.

Jádro budoucího domu typu V-OS. Foto: soukromý archiv autora.

Důvodem, proč se vyvíjely konstrukční soustavy, byly především industrializace a prefabrikace stavebnictví a s tím i související rychlé řešení poválečné bytové krize. Vývoj úspěšně směřoval k výrobě co největšího množství stavebních dílců v továrnách, čímž byla urychlena výstavba domů na sídlišti samotném. V době stavby prvních věžových domů V-OS se u nás již 10 let stavěly panelové domy – a to stále více prefabrikovaně a tím méně pracně. Konstrukční soustava V-OS je ale tak trochu výjimkou, protože její výstavba byla velmi pracná.

V-OS nejsou až tak úplně klasickými paneláky, jejich stavba probíhala zajímavěji. Po založení základů (všechny V-OS jsou podsklepeny) se začalo budovat tuhé monolitické jádro domu. To bylo neustále nastavováno do výše pomocí posuvného bednění. V jádru se nacházejí společné prostory – tedy schodiště, podesty s přístupy k bytům a výtahové šachty. V začátcích konstrukce V-OS se nejprve vystavělo celé jádro a až poté se začalo od dolních pater obestavovat skeletem s byty. V případě řešeného domu u vítkovického nádraží bylo však jádro obestavováno se zpožděním pouze několika podlaží. Skelet byl překryt dutinovými stropními panely o úctyhodné délce 6 m (nejdelší na Ostravsku) a šířce 1,5 m. Tloušťka stropních panelů činila 200 mm. Před zastropením každého podlaží byla do jednotlivých bytů jeřábem snesena umakartová jádra typu B3 (typický příklad prostorového prefabrikátu; jedná se o kvádr z umakartových stěn, smontovaný v továrně, osazený kompletně sociálním zařízením, elektroinstalací, instalační šachtou a dveřmi). Na jednotlivých podlažích jsou umístěny čtyři bytové jednotky, namísto obvyklých pěti.

Nákres půdorysu podlaží domu konstrukčního typu V-OS u nádraží Ostrava-Vítkovice. Foto: autor článku.

Nákres půdorysu podlaží domu konstrukčního typu V-OS u nádraží Ostrava-Vítkovice. Foto: autor článku.

Poté následovala výstavba obvodového pláště, který byl tvořen z plynosilikátových panelů. Na průčelích byly plynosilikátové parapetní panely ukládány na průvlak (vodorovná nosná část skeletu). Na parapetní panely pak byla nanesena brizolitová fasáda a nakonec byla namontována okna. Mezery mezi okny byly vyplněny meziokenními izolačními vložkami (MIV). MIV byla lehká konstrukce, která sestávala z dřevěného rámu vyplněného izolací. Z interiérové strany MIV bývá zpravidla sololitová deska, z vnější pak sklo. Hloubka MIV odpovídala hloubce oken. Díky sklu na vnější straně MIV okna skvěle zapadala mezi sebe a výsledkem byl celoskleněný pás skrz celou délku průčelí. Skleněné pásy kontrastovaly s brizolitovými pásy parapetních panelů. Na štítech byly celostěnové panely zavěšeny na průvlaky a ty rovněž dostaly brizolitovou fasádu.

Příčky v bytech byly vyzděny klasickým způsobem. Příčky mezi bytovými jednotkami jsou pak zdvojené a ve vzniklé mezeře je izolace. Díky skeletové konstrukci jsou všechny příčky nenosné a byty tak lze dispozičně měnit bez nutnosti zásahů do nosné konstrukce.

Panelový dům u vítkovického nádraží prošel v nedávné době revitalizaci. MIV byly vyzděny, okna již netvoří jednotné pásy, a tak zanikla pásková architektura na průčelích. Křídlo se zázemím pro zaměstnance ČSD dnes slouží soukromé firmě. Výměník v tomto křídle je stále v provozu, je do něj přístup i z domu.

Samotný interiér domu doznal také změn. Výtahy byly již v roce 1983 nahrazeny za nové, v plánu je aktuálně jejich další výměna, neboť nesplňují směrnice. Výtahy mají plechové kabiny bez kabinových dveří, původní výtahy měly i dveře. Spolu s výtahy byly v roce 1983 vyměněny původní šachetní dveře a přední strana výtahové šachty. Původně byly přední a zadní strana šachty z ocelové konstrukce, jež byla vyplněna drátosklem. Drátosklo pomáhalo opticky provzdušnit stísněné společné prostory. Dnes se nachází drátosklo jen na straně schodiště a brzy bude odstraněno, jelikož také nesplňuje požadavky současného zabezpečení. Výtahová šachta má boční stěny zděné s nikami pro elektroinstalaci. Do společných prostor neprostupuje denní světlo s výjimkou přízemí a posledního podlaží, proto je na chodbách aktivováno zářivkové osvětlení. Jednoramenné schodiště je ocelové, stupně má opatřeny PVC povrchem.

Pohled do původní strojovny výtahů. Foto: autor.

Pohled do původní strojovny výtahů. Foto: autor.

Zajímavé je poslední podlaží, které je přístupné pouze po schodišti z předposledního patra. Do posledního patra výtahy nezajíždějí, protože zde mají umístěnu svou strojovnu. Ta je od chodby oddělena velkou zdí tvořenou luxfery. Skleněnou stěnou proniká denní světlo do přilehlých společných prostor. V posledním podlaží se krom vstupu do strojovny a dvou atypických bytů nachází také dveře vedoucí na terasu.

Střešní terasa zabírá téměř třetinu plochy střechy a nachází se v úrovni 13 nadzemního podlaží. Původně byla společná pro všechny obyvatele domu, kteří zde mohli relaxovat, opalovat se, sušit prádlo nebo se kochat výhledem na rodící se Jižní město a vůbec na celé Ostravsko. K terase náležely místnosti se sprchami a umývárnami. Stejně jako u všech ostatních domů typu V-OS, i u toho ve Vítkovicích začalo skrze dlažbu zatékat a proto byla terasa zrušena. Střecha (podlaha terasy) prošla asi po desíti letech provozu rekonstrukcí a od té doby je nepochozí. Na terase, stejně jako při pohledu zdola, můžete vidět obnaženou skeletovou konstrukci domu.

Článek pro nadrazivitkovice.cz napsal Marián Lipták.
Díky patří také domovnímu správci řešeného domu za ochotu projevenou při prohlídce objektu

pohled na nádraží Ostrava-Vítkovice z terasy domu. Foto: autor článku.

Pohled na nádraží Ostrava-Vítkovice z terasy domu. Foto: autor článku.

.