Stavba Polanecké spojky v letech 1916-1920

Myšlenka na výstavbu Polanecké spojky nebyla po 2. světové válce nová. První zmínka o dráze Kunčice – Polanka na Odrou přes Vítkovice a Zábřeh pochází již z roku 1909. Roku 1914 začala 1. světová válka. Počátkem roku 1916 zadalo c. k. ředitelství Severní dráhy ve Vídni stavbu normálně rozchodné místní dráhy Polanka – Velké Kunčice podnikateli A. Lennovi. Výstavba dráhy se hned na počátku setkala s nevolí sedláků, kteří v okolí zamýšlené železnice měli svá pole. Stavba se budovala s ohledem na její vojenský význam – plánovalo se s urychlením přepravy přísunů na haličskou frontu. Měla také sloužit k odvozu uhlí ze sušských dolů směrem na Vídeň. Původní plány předpokládaly s realizací trati ve čtyřech měsících. Stavěla se ale čtyři roky.

Na stavbě dráhy se podíleli především italští a ruští zajatci. Ti byli internováni v barácích, které se nacházely u výškovické silnice, v místě zvaném jako Korýtko.  Na stavbě pracovalo až 1200 pracovníků, neboť tehdejší technika zemních prací byla nevalné úrovně. Výplatu dostávali lidé každou sobotu. Dr. Drlík vzpomínal v 60. letech na to, jak jako dítě nosil ruským zajatcům k plotu tábora medvědí česnek z Polaneckého lesa, Italům škeble z tůní a hlemýždě z lesa. V pamětech uvádí také epidemie v táboře, podvýživu dělníků či zastřelení zajatců na útěku z tábora. Samozřejmě, že i samotná stavba si vyžádala lidské životy. Na zábřežském hřbitově byl pohřben ruský zajatec, který byl zasypán korečkovým bagrem.

Jak 1. světová válka postupovala, byli na frontu odváděni další a další dělníci i zajatci. Na jejich místo nastupovaly ženy. Na jaře roku 1917 se ruští zajatci srotili a ani pod výhružkou použití zbraní se nedali přimět k práci. V té době padl v Rusku carský systém a Rusové se chtěli po brest-litevském míru vrátit do vlasti. 12. května 1918 opustili stavbu poslední ruští vojáci. Na výstavbě dále pracovali italští zajatci. Italští minéři dali četným mostům úhledný kabát z čistě opracovaného žulového zdiva (jeden z původních mostů můžeme nalézt vedle současného mostu na Výškovické ulici). V roce 1920 byla stavba malodráhy hotova. Ta byla situována shodně v místě dnešní Polanecké spojky. Jednalo se o jednokolejnou trať, jež se lišila jen v napojení do stanice Velké Kunčice.  Trať přiléhala k terénu nízkými náspy, pouze mezi ulici Horní a Odrou vedla v zářezu.

Nad dráhou se však nikdy nerozhostil hluk železnice, telefonní dráty nepřenášely impulsy – stavba nebyla uvedena do provozu. Zajatecký tábor, který byl po opuštění vyhledáván především hmyzem, připomínal ještě dlouho období 1. světové války. Most přes Ostravici se zřítil, most přes druhou řeku – Odru – byl za 2. světové války přenesen. Ani přes opakované snahy Ostravsko-frýdlantské dráhy o aktivování Polanecké spojky nebyla nová trať zprovozněna. Hospodářská situace, snížení těžby uhlí a výroby v hutích a počátek hospodářské krize v roce 1929 definitivně odsoudili spojku k zániku. Dráha zarůstala, překlenoval ji postupně systém vodovodů, plynovodů a vedení elektrického proudu. Ministerstvo železnic výnosem z 2. července 1935 rozhodlo o snesení svršku dráhy s tím, že mostní a ostatní objekty zůstanou zachovány a nadále budou chráněny před důlními vlivy. Most přes Odru byl roku 1943 převezen do Belgie, jedno pole mostu přes Ostravici bylo použito na přemostění báňské dráhy přes košicko-bohumínskou trať v Orlové.

Zajímavé jsou projekty, které nebyly nikdy uskutečněny. U jednoho z nich, jenž pochází z let 1916-1918, se počítalo s výstavbou kruhové výtopny pro parní lokomotivy ve stanici Polanka nad Odrou. 24. ledna 1922 byla projednána stavba obytné budovy pro železniční zaměstnance na území Vítkovic v rámci výstavby nové stanice s pracovním názvem Vítkovice-železárny. Budova měla být dvoupatrová s byty v patře, v přízemí se měly nacházet dopravní kanceláře. V přístavku se počítalo s čekárnami, občerstvením a sociálním zařízením. Nástupiště byla navrhnuta jako krytá. V místech plánovaného nádraží byl v té době vybudován v km 7,0 podchod, umožňující obyvatelům a pracujícím přicházet k závodům Vítkovických železáren. Nádraží nebylo realizováno.