Vydařená oslava padesátiletého nádraží

 

Instalace infocedulí ve stánku bývalého bufetu. Foto Vladimír Michna.

Instalace infocedulí ve stánku bývalého bufetu. Foto Vladimír Michna.

Vítkovické nádraží oslavilo půlstoletí od svého zprovoznění, a to díky okrašlovacímu spolku Za krásnou Ostravu a Zkrášlovacímu spolku Jihan. V pondělí 22. května 2017 se v nádražní hale sešlo vpodvečer okolo 150 lidí. Nikomu nebylo lhostejné, jak nádraží vypadá. Někteří přišli zavzpomínat na nostalgické časy, kdy to na nádraží žilo. Další se chtěli dozvědět něco o unikátní budově bruselského stylu.

Podvečerní oslava žádala nemalé přípravy. Již v předešlém týdnu se členové Zkrášlovacího spolku Jihan zapojili do generálního úklidu prostor bývalého kadeřnictví a bufetu. Zmizely také nově přibylé graffiti. Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu připravoval tiskové materiály, placky a vlajku. Vše bylo v pondělí 22. května připraveno a oslava mohla začít. Na místě byl Český rozhlas, Česká televize, TV Polar a řada fotografů.

Program oslavy byl vskutku pestrý. Úvodní slovo měl Martin Strakoš, odborný pracovník Národního památkového ústavu, jenž uvítal návštěvníky, kteří vzhlíželi mezitím k vysokému stropu nádraží a k majestátnímu prosklenému průčelí, přes nějž dopadaly dovnitř paprsky jarního slunce. Opravdu hřály.

Ke slovu pak byl vyzván Petr Přendík, který sdělil zájemcům základní informace o historii Polanecké spojky. Ta se začala budovat již v období 1. světové války, moderní historie však počíná rokem 1960. Roku 1965 byla dokončena.

Oslavy se zúčastnilo okolo 150 lidí. Foto Libor Hranický.

Oslavy se zúčastnilo okolo 150 lidí. Foto Libor Hranický.

Poté promluvil opět Martin Strakoš, jenž se zabýval architektonickou hodnotou vítkovického nádraží a srovnáním s jinými nádražími naší země. Zaměřil se také na nejvýznamnější stavby dnes spíše nedoceněného architekta Josefa Dandy. Strakoš návštěvníkům osvětlil, co je na vítkovickém nádraží zajímavé, jedinečné a hodnotné. využité materiály, akustické stropy, skleněná průčelí, jedna centrální hala ad.

Následovala slova Jakuba Ivánka v přednášce o umělecké výzdobě výpravní budovy. Mozaiky, umělecké skleněné výplně, poutače, drátosklo, hodiny, fontána. Většina je dnes pryč, ale fotografie zůstaly. Ivánek připomněl také ostravské hlavní nádraží a nádraží v Havířově.

Poté se všichni účastníci oslavy vypravili na II. nástupiště, kde dobrovolníci vysadili okrasné květiny do původních květníků. Odtud se dlouhý had lidí připlazil na prostranství před nádražní budovou. Následovalo vznesení lehce provokující vlajky na léta nevyužitou vlajkoslávu. Nad budovou zavlál za bouřlivého pokřiku text: JSEM KULTURNÍ PAMÁTKA. Jsem – budu? Vše zůstává otázkou.

Jediný přednosta vítkovického nádraží vzpomíná na jeho slavnou éru. Foto Vladimír Michna.

Jediný přednosta vítkovického nádraží vzpomíná na jeho slavnou éru. Foto Vladimír Michna.

Slova se pak ujal první – a zároveň poslední – přednosta vítkovického nádraží, pan Vladimír Kutý (*1934). Zavzpomínal na slavnou éru stanice v období, kdy zde ,,přednostoval“. Bylo to období let 1964-1994. Přirovnal nádraží k srdci, jež je unaveno – zatímco kdysi bilo jako zvon, dnes začíná chřadnout. ,,Myslím si, že nádraží je oknem do města a je vizitkou celého města – už jen čelní okna samotného nádraží jsou ostudou,“ připomněl Kutý. Jeho vzpomínky se nesly ve znamení lehké ironie, která působila na posluchače. Za své vzpomínky i kritiku současného stavu sklidil dlouhý potlesk.

V závěru oslavy vedoucí pobočky KMO na Závodní ulici, paní Marie Kosková, přiblížila návštěvníkům, jak funguje nenápadný regál s ,,knihami do vlaku“ umístěný v hale nádraží. Do něj bylo od prosince 2015 nanošeno přes 5.000 knih.

Samotný závěr vyplnilo zpřístupnění jednodenní galerie NÁDR, jež ve fotografiích dokumentovala stavbu a dřívější provoz nádražní budovy. Nechyběl ani narozeninový dort a malé pohoštění pro zúčastněné. Nakonec ještě dlouhý čas stály v nádražní hale hloučky lidí a diskutovali. Potkali se zde také bývalí zaměstnanci nádraží a strojvedoucí.

Nádraží zůstalo po narozeninové oslavě zase o něco hezčí – nepřibyly zde jen nové květiny, ale také infotabule dokumentující slovem i obrazem výstavbu nádraží Ostrava-Vítkovice. Čtyři panely naleznete za výlohami bývalého bufetu v blízkosti prodejny jízdních dokladů.

Petr Přendík