Historie

Tento článek stručně pojednává o historii nádraží Ostrava-Vítkovice. Pokud máte zájem o jednotlivé kapitoly z dějin železniční stanice a Polanecké spojky vůbec, nahlédněte v napravo umístěném menu do kolonky ,,rubriky“, kde naleznete klíčová slova, která vás po kliknutí odkáží k dalším článkům.

Československé státní dráhy (ČSD) se po roce 1949 snažily vyřešit otázku nového osobního nádraží v Přívoze. Při pokračujícím průmyslovém rozvoji Ostravska však bylo brzy zřejmé, že bude třeba vybudovat systém několika nádraží. K tomuto faktu se přidala i myšlenka obnovení Polanecké spojky (v období 1. světové války již byla spojka téměř dokončena, ale nebyla nikdy uvedena do provozu, v roce 1935 byl její železniční svršek snesen). Roku 1960 byl zpracován projekt nové Polanecké spojky o délce 8,1 km. Spojovala kunčické nádraží s Polankou nad Odrou a Svinovem a zkrátila železniční cestu mezi východem a západem Československa o celých 13 km. Pro nákladní dopravu byla nová trať z Kunčic do Polanky otevřena 27. srpna 1964 a 23. prosince do Svinova (tehdy Ostravy-Poruby). Kompletně byla trať dohotovena v roce 1965. 1. října téhož roku zde zastavila první pantografová jednotka.

Stavba a zprovoznění nádraží

Na Polanecké spojce vyrostlo první poválečné moderní nádraží, které nebylo vybudováno jako náhrada za válečnou destrukci. Autorem nádražní budovy byl Ing. arch. Josef Danda. Počátkem října 1964 byl slavnostně položen základní kámen budoucího nádraží, označovaného jako Nové Vítkovice. Následně začal n. p. Vítkovické stavby Ostrava s přípravami pro  stavbu stanice. Ocelovou konstrukci haly dodala mostárna VŽKG. Výkop základů počal březnem 1965. O rok později mělo být nádraží uvedeno do provozu, ale stavba se zpozdila. Nádraží bylo slavnostně otevřeno 26. května 1967. První dálkový rychlík z Košic do Prahy zde zastavil 28. května 1967 po půlnoci. Je třeba podotknout, že již krátce po uvedení stanice do provozu se ozvaly první hlasy, jež kritizovaly ČSD pro nízkou frekvenci regionálních i dálkových spojů.

Současně s nádražím bylo budováno v přednádražním prostoru tramvajové napojení s rondelem, autobusová točna a parkoviště pro osobní dopravu; nechyběly ani nové inženýrské sítě. Přednádraží bylo zkulturněno sadovou úpravou a osazeno uměleckými prvky. V blízkosti nádražní haly byl stavěn třináctipodlažní dům s přízemním křídlem s ubytovnami a zázemím pro železničáře ostravského uzlu ČSD. Do provozu byl uveden roku 1968.

Nádraží, stejně jako prostor před ním, bylo koncipováno pro zaměstnaneckou frekvenci až 3 500 cestujících v hodině. K této frekvenci je třeba připočítat i další složku – rekreační (tedy až 7 000 cestujících za hodinu), neboť nádraží bylo situováno v blízkosti budovaného sídliště Jižní město (plány počítaly se zástavbou pro 155 000 obyvatel).

Nové nádraží Vítkovice, s. d. Foto: Vítkovické stavby.

Nové nádraží Vítkovice, s. d. Foto: Vítkovické stavby.

Zajímavosti a provoz na nádraží

Nadchod a II. nástupiště spojovala původně dvojice eskalátorů firmy Radnik z Bělehradu. Jednalo se o vůbec první použití pojízdných schodů v rámci staveb ČSD. Stavba je zajímavá také svou konstrukcí. Plocha, na které se nádraží nachází, je poddolovaná a počítalo se, že se nádražní komplex propadne o 2 – 3 m. Objekt nádraží je proto rozdělen na 7 dilatačních celků 15 cm silnými dilatačními spárami, mezi budovu a nadchod je vložen rektifikační článek, který měl vyrovnávat případné nerovnosti poklesů.

Na počátku 70. let projíždělo stanicí 68 osobních vlaků denně. Roku 1973 projel nádražím generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv, který byl slavnostně vítán představiteli města. V roce 1974 byl stanici udělen titul ,,Stanice vzorné kultury cestování“. V polovině 70. let se objem vlaků projíždějících nádražím zvýšil o 231% oproti objemu po zahájení provozu na Polanecké spojce. Stejně tak stoupl i počet cestujících. Nádražní hala však nesloužila v minulosti jen cestujícím, ale například také zahrádkářům ze zábřežského Družstva jako místo pro jejich přednášky a výstavy.

80. léta znamenala pro nádraží poslední vrchol. Po roce 1989 začalo nádraží upadat. Vývojem v posledních letech, kdy značně poklesla důležitost železniční dopravy, se stanice Ostrava-Vítkovice ocitla poněkud stranou zájmu. Polanecká spojka je dnes využívána především pro nákladní dopravu, i když i ta je nesrovnatelně na nižší úrovni, srovnáme-li s původní frekvencí nákladních vlaků. Od 90. let dochází k poklesu nejen osobních spojů, ale také cestujících, což je dáno přesunem vlaků přes železniční uzel Ostrava-hlavní nádraží. Od roku 2010 byly postupně přesměrovány z Vítkovic i poslední přímé dálkové spoje: expres na Slovensko, rychlík do Prahy či Jeseníku. Další osud nádraží je nejistý, budova chátrá a je téměř opuštěná.

Památka nebo ne? Čistíme!

Ministerstvo kultury prohlásilo nádraží za kulturní památku 30. listopadu 2010. Proti tomuto rozhodnutí se ohradily České dráhy a podaly na Ministerstvo kultury rozklad. Na základě toho ministr kultury Jiří Besser rozhodl 4. dubna 2011 zrušit prohlášení areálu nádraží Ostrava-Vítkovice za kulturní památku. Nádraží tak bylo kulturní památkou pouhé 4 měsíce. Od té doby visí nad památkovou ochranou otazník.

Od září 2015 se několik nezávisle sdružených mladých aktivistů snaží o vyčištění interiéru nádraží. Do poloviny roku 2016 budou z haly a přilehlého schodiště a nadchodu odstraněna všechna dosažitelná graffiti a nánosy letité špíny v pravé části haly.  Změnu zaznamenaly v menší míře také nástupiště. 18. prosince 2015 instalovala do nádražní haly pobočka Knihovny města Ostravy na Závodní ulici regál s ,,knihami do vlaku“. Čištění interiéru neustále pokračuje za přispění dobrovolné práce nadšenců vítkovického nádraží a finančních či materiálních darů.

Část nádražní haly po důkladném vyčištění dobrovolníky.

Část nádražní haly po důkladném vyčištění dobrovolníky.