Opustil nás Vladimír Kutý, jediný přednosta vítkovického nádraží (v letech 1965–1994)

Dne 9. ledna 2021 náhle ve věku 86 let zemřel Ing. Vladimír Kutý, jehož téměř celý život byl spjat s ostravskou železnicí a s unikátní stanicí Ostrava-Vítkovice. 

Profesní dráha Vladimíra Kutého začala u železnice v roce 1949, kdy byl krátce před svými patnáctými narozeninami přijat k Československým státním drahám (ČSD) jako provozní dorostenec. Železniční studia ukončil roku 1954 u učitelů, kteří zažili počátky moderní železnice. Vladimír Kutý poté zastával různé funkce u ČSD v Hlubočkách u Olomouce, Dobrovicích, Prostějově, až se nakonec vypracoval ze stanic ležících mezi Olomoucí a Mohelnicí na touženého venkovního výpravčího ve stanici Olomouc hl. n.  

Když se v první polovině 60. let rozhodlo o výstavbě Polanecké spojky mezi stanicemi Ostrava-Svinov, Polanka nad Odrou Ostrava-Kunčice, Vladimír Kutý se přihlásil do výběrového řízení na pozici přednosty stanice tehdy vznikajícího nádraží Ostrava-Vítkovice. Do funkce nastoupil 1. ledna 1965, tedy v době, kdy zde teprve vyrůstala moderní nádražní budova pojatá v bruselském stylu. Moderní nádraží, které bylo otevřeno v květnu 1967, zažilo dobu své největší slávy právě pod vedením a správou Vladimíra Kutého, který zastával funkci přednosty stanice až do odchodu do penze v roce 1994. Přednosta Kutý vzorně dbal nejen o provoz stanice, ale také o její vzhled. Ani po odchodu do důchodu na ,,své“ nádraží nezanevřel.  

Když se počátkem současného století začal zhoršovat technický stav budovy, apeloval na příslušných místech a v železničním tisku o nápravu. V posledních letech posiloval boj za prohlášení nádražní budovy ve Vítkovicích za kulturní památku, což se po mnohaletých peripetiích podařilo v roce 2020. Kutý se účastnil vydání publikace Nádraží Ostrava-Vítkovicespolupracoval při tvorbě webu nadrazivitkovice.cz a zapojil se také do oslavy 50. výročí nádraží, která se konala přímo ve výpravní budově v květnu 2017. Vystoupil zde se svými vzpomínkami i střízlivými názory a pohledy na současný stav stanice, za což sklidil obrovský potlesk. Sám Kutý o několik dní později u příležitosti půlstoletého jubilea budovy zorganizoval v nádražní hale sraz někdejších zaměstnanců stanice, při němž vyslovil přání: ,,Nechtěl bych se dožít konce této stanice, kde jsem nechal život.“ 

Vladimír Kutý při oslavě 50. jubilea nádraží Ostrava-Vítkovice, květen 2017.

Vladimír Kutý při oslavě 50. jubilea nádraží Ostrava-Vítkovice, květen 2017.

Vpodvečer 28. ledna 2020 Vladimír Kutý naposledy vystoupil se svým jazykově kultivovaným projevem ve veřejné debatě týkající se budoucnosti vítkovického nádraží konané v antikvariátu Fiducia. Vyslovil vděk za záchranu budovy, byl zklamán však z nejasných plánů, které počítají s uzavřením výpravní haly pro cestující osoby. V létě roku 2020 Vladimír Kutý obvolával šťastně všechny zúčastněné osoby zapojené do boje za prohlášení nádraží za kulturní památku. Jeho vytoužená myšlenka dosáhla svého cíle a zároveň jeho životní svíce začala pomalu dohořívat. 

Nejbližší příbuzní se s Vladimírem Kutým naposledy rozloučili ve vítkovické obřadní síni ráno 16. ledna 2021. Na rakvi visela stuha s nápisem Vladimír Kutý, první a jediný přednosta nádraží Ostrava-Vítkovice a ve smuteční síni zahrála mimo jiné i známá filmová píseň Přednosta stanice. Rakev zajela za temný závěs za hvízdotu a syčení parních lokomotiv.  

Děkuji Vladimíru Kutému za možnost poznat člověka, který bojoval s větrnými mlýny až do svého konce. Byl to boj moudrý, neutuchající a do života inspirativní. R.I.P. 

Petr Lexa Přendík