
Dne 9. ledna 2021 náhle ve věku 86 let zemřel Ing. Vladimír Kutý, jehož téměř celý život byl spjat s ostravskou železnicí a s unikátní stanicí Ostrava-Vítkovice.
Profesní dráha Vladimíra Kutého začala u železnice v roce 1949, kdy byl krátce před svými patnáctými narozeninami přijat k Československým státním drahám (ČSD) jako provozní dorostenec. Železniční studia ukončil roku 1954 u učitelů, kteří zažili počátky moderní železnice. Vladimír Kutý poté zastával různé funkce u ČSD v Hlubočkách u Olomouce, Dobrovicích, Prostějově, až se nakonec vypracoval ze stanic ležících mezi Olomoucí a Mohelnicí na touženého venkovního výpravčího ve stanici Olomouc hl. n.
Když se v první polovině 60. let rozhodlo o výstavbě Polanecké spojky mezi stanicemi Ostrava-Svinov, Polanka nad Odrou a Ostrava-Kunčice, Vladimír Kutý se přihlásil do výběrového řízení na pozici přednosty stanice tehdy vznikajícího nádraží Ostrava-Vítkovice. Do funkce nastoupil 1. ledna 1965, tedy v době, kdy zde teprve vyrůstala moderní nádražní budova pojatá v bruselském stylu. Moderní nádraží, které bylo otevřeno v květnu 1967, zažilo dobu své největší slávy právě pod vedením a správou Vladimíra Kutého, který zastával funkci přednosty stanice až do odchodu do penze v roce 1994. Přednosta Kutý vzorně dbal nejen o provoz stanice, ale také o její vzhled. Ani po odchodu do důchodu na ,,své“ nádraží nezanevřel.
Když se počátkem současného století začal zhoršovat technický stav budovy, apeloval na příslušných místech a v železničním tisku o nápravu. V posledních letech posiloval boj za prohlášení nádražní budovy ve Vítkovicích za kulturní památku, což se po mnohaletých peripetiích podařilo v roce 2020. Kutý se účastnil vydání publikace Nádraží Ostrava-Vítkovice, spolupracoval při tvorbě webu nadrazivitkovice.cz a zapojil se také do oslavy 50. výročí nádraží, která se konala přímo ve výpravní budově v květnu 2017. Vystoupil zde se svými vzpomínkami i střízlivými názory a pohledy na současný stav stanice, za což sklidil obrovský potlesk. Sám Kutý o několik dní později u příležitosti půlstoletého jubilea budovy zorganizoval v nádražní hale sraz někdejších zaměstnanců stanice, při němž vyslovil přání: ,,Nechtěl bych se dožít konce této stanice, kde jsem nechal život.“
Vpodvečer 28. ledna 2020 Vladimír Kutý naposledy vystoupil se svým jazykově kultivovaným projevem ve veřejné debatě týkající se budoucnosti vítkovického nádraží konané v antikvariátu Fiducia. Vyslovil vděk za záchranu budovy, byl zklamán však z nejasných plánů, které počítají s uzavřením výpravní haly pro cestující osoby. V létě roku 2020 Vladimír Kutý obvolával šťastně všechny zúčastněné osoby zapojené do boje za prohlášení nádraží za kulturní památku. Jeho vytoužená myšlenka dosáhla svého cíle a zároveň jeho životní svíce začala pomalu dohořívat.
Nejbližší příbuzní se s Vladimírem Kutým naposledy rozloučili ve vítkovické obřadní síni ráno 16. ledna 2021. Na rakvi visela stuha s nápisem Vladimír Kutý, první a jediný přednosta nádraží Ostrava-Vítkovice a ve smuteční síni zahrála mimo jiné i známá filmová píseň Přednosta stanice. Rakev zajela za temný závěs za hvízdotu a syčení parních lokomotiv.
Děkuji Vladimíru Kutému za možnost poznat člověka, který bojoval s větrnými mlýny až do svého konce. Byl to boj moudrý, neutuchající a do života inspirativní. R.I.P.
Petr Lexa Přendík